PĚŠKY: 7 Km - po modré

AUTEM: NELZE

AUTOBUSEM: NELZE 

NEBO jezdí - li na BUČINU dle jízdního řádu ...Z Bučiny po červené - 3,6km

NA KOLE: 7 Km - po modré

 

Na úpatí Černé Hory, necelých sedm kilometrů jižně od Kvildy, v nadmořské výšce 1172 m.n.m. se nachází symbolický pramen nejdelší české řeky Vltavy (zde Teplé Vltavy). Jedná se o rozvodí Severního a Černého moře.

Pramen je upraven v kameny obložené jámě, za sucha bývá někdy i bezvodý. Ve skutečnosti Teplá Vltava vzniká spojením bystřin vytékajících z úpatí Černé hory a Stráže s vodou odtékající z rašeliniště.

Nad cestou stála turistické chata Klubu českých turistů z l. 1922-23, zlikvidována v r. 1953. Za 2.svět. války zde byl pracovní tábor zajatců (u pramene pamětní deska), kteří zde pracovali na těžbě dřeva. Po 2. svět. válce se toto místo (stejně tak jako velká část Šumavy) stalo pro veřejnost zakázaným územím.

dále ZPĚT na KVILDU nebo na MODRAVU

 

KVILDA - PRAMENY VLTAVY - ČERNÁ HORA

Černá hora (1315 m n.m.) - vyhlídková plošina

Až si budete z Kvildy plánovat výlet na Prameny Vltavy, určitě nevynechejte vyhlídku z Černé hory. 

Byla otevřena v roce 2012 a patří mezi nejkrásnější šumavské vyhlídky. 

K vyhlídce vede 400 m dlouhá odbočka z hlavní červeně značené turistické cesty od Bučiny přes rozcestí u Pramenů Vltavy k Ptačí nádrži. Konstrukce zhruba 3 metry vysoké vyhlídkové plošiny je postavena z kmenů stromů, které byly předurčeny k zetlení. Je na ní umístěný také dřevěný stůl s lavicemi, takže si turisté mohou vychutnávat nejen krásný panoramatický rozhled, ale třeba i svačinu.

dále ZPĚT na KVILDU nebo na MODRAVU

Výhled:

Jak už k Šumavě nerozlučně patří, také tady se můžete přesvědčit, že lze za příznivých podmínek uvidět na 150 km vzdálené vrcholy Alp. Příznivé podmínky nastávají většinou za podzimních inverzí nebo za mrazivých zimních slunečných dnů.

A co lze tedy, kromě Alp vidět (ze západní k východní straně): hraniční hřeben Velké Mokrůvky, vrchol Steinfleckberg (který bohužel zakrývá výhled na majestátný kužel Luzného), nejbližší německé osady (Finsterau), přímo na jihu hladinu vodní nádrže Reschbachklause (dříve rezervoár vody pro plavení dřeva), kterou napájí potok Resch, jenž pramení na úbočí Černé hory a dále na východ - blíže vrcholy Siebensteinkopf a Stráž, za nimi vlevo na vzdálenějším horizontu masiv Třístoličníku, Trojmezné hory a Plechého a také Knížecí stolec ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice.

Kromě panoramatické vyhlídky tady může turista, při pohledu východním směrem k vrcholu Stráž, porovnávat dva přístupy při obnově lesa, který padl za oběť kůrovci. Na Bavorské straně, kde se v roce 2005 proti kůrovci nezasáhlo, se les na některých místech samovolně obnovuje, na naší straně pomohli při obnově lesníci výsadbou nových stromků.

Až se budete zhlížet z vyhlídky, určitě zatoužíte podívat se zblízka na některé odtud viditelné místo, ať už na naší či bavorské straně. V naší fotogalerii je můžete vidět hned.

Přístup (pro pěší, na kole i na lyžích):

z Kvildy (cca. 8,5 km): nejkratší cesta na vyhlídku vede po modré turistické značce z Kvildy přes Prameny Vltavy (7 km), od nich dál pokračovat 300 m po modré značce, pak odbočit na červenou (od Bučiny směrem na Ptačí nádrž). Po dosažení vrcholu stoupání červeně značené cesty úbočím Černé hory směrem na Bučinu, pokračujeme dál ještě cca 1 km mírným klesáním k odbočce značené červeným trojúhelníčkem, odkud vlevo nahoru po 400 m přijdeme v k vyhlídce.

z Filipovy Huti (cca. 9 km): po žluté až k rozcestníku Ptačí nádrž, poté 3,5 km po červené směr Bučina. Vlevo odbočka značená červeným trojúhelníčkem, která po 400 m přivádí k vyhlídce. Výlet můžeme spojit s cestou k Pramenům Vltavy.

z Modravy (cca. 9,5 km): po červené přes Ptačí nádrž směr Černá Hora (9 km). Vlevo odbočka značená červeným trojúhelníčkem, která po 400 m přivádí k vyhlídce. Výlet můžeme spojit s cestou k Pramenům Vltavy.

V zimě sem mohou vyrazit i běžkaři, protože právě přes Černou horu vede upravovaná lyžařská trasa od Pramenů Vltavy na Ptačí nádrž.  

KVILDA - SVINNÁ LADA - CHALUPSKÁ SLAŤ 

Chalupská slať

Rašeliniště s malebným jezírkem severně od Borových Lad, přírodní rezervace.

Velké rašelinné jezírko s plovoucími ostrůvky je největším svého druhu v Čechách 

- 1,3ha, 909m n.m. Krátká naučná stezka (260 m) vede po povalovém chodníčku přes rašeliniště k jezírku v Čechách,

v centrální části je vyhlídková plošina.

dále ZPĚT na KVILDU 

KVILDA - BOROVÁ LADA - SOVARIUM

Sovinec – soví voliéry v Borových Ladách

 

Zprovozněno od května 2013. 

Provozní doba pro návštěvníky je od května do září. 

Od středy do neděle jsou návštěvní hodiny od 9 do 17 hod., 

v úterý od 12 do 21 hod.

 V pondělí je zavřeno

U vstupního objektu se návštěvníci dozvědí spoustu informací o sovách a potom vstoupí do voliér po dřevěném chodníčku. 

Areál se nachází ve starém lomu, celý je přikryt sítí a rozdělen na voliéry pro různé druhy sov. 

Vstupné je ZDARMA

Jde o projekt zoologického programu Správy NP a CHKO Šumava.
Před vstupem je dětské hřiště a kotce pro psy, kteří do voliér nesmí.

 

 

 

Zaniklá obec v těsné blízkosti česko-bavorské hranice v nadmořské výšce 1162 m, v současné době místní část obce Kvilda.

Bučina byla založena jako dřevařská osada kolem roku 1770. Před druhou světovou válkou zde žilo 320 obyvatel (29 Čechů). Po druhé světové válce byla obec vysídlena a v padesátých letech 20. století většina stavení srovnána se zemí.

V současné době zde stojí zrekonstruovaný hotel Pešlova chata (nyní Alpská vyhlídka) a v roce 1992 znovupostavená kaple sv. Michala. Připomínky po bývalém osídlení jsou křížky, ovocné stromy a kamenné snosy ohraničující bývalá políčka.

Návštěvníci se mohou seznámit s replikou drátěného hraničního zátarasu a strážní věže, jako připomínkou toho, jak vypadala železná opona na západní hranici socialistického Československa.

Poblíž je hraniční přechod pro pěší a cyklisty Bučina-Finsterau. Zajíždí sem také šumavské Zelené autobusy.

Z Bučiny se otevírají nádherné panoramatické výhledy na Šumavu a Bavorský les až k Třístoličníku. Při dobré viditelnosti jsou zřetelně vidět i alpské vrcholy. 

 

dále ZPĚT na KVILDU  (8Km)  nebo přes PRAMENY (10,5Km)  KNÍŽECÍ PLÁNĚ - BOROVOU LADU 

 

 

PĚŠKY:

AUTEM: 25 km - z Kvildy na Modravu , Srní , do Prášil (parkoviště)

AUTOBUSEM: Do zastávky PRÁŠILY , následně cca 7 Km ,dle tur. značení

nebo také :Do zastávky SLUNEČNÁ , následně cca 6,4 Km ,dle tur. značení

NA KOLE:  Kvilda- Modrava - POLEDNÍK...dle tur. značení nebo mapy

 

Vrchol s vyhlídkovou věží je též nazýván Polední hora a nachází se 7 km jižně od Prášil. Se svými 1315 m nad mořem je přirozenou dominantou celé této příhraniční oblasti. Původní areál zde sloužil jako základna protivzdušné obrany Československé socialistické republiky. Po pádu železné opony pozbylo vojenské zařízení významu. V létě 1998 byla dokončena přestavba objektu na 37 metrů vysokou vyhlídkovou věž.

Návštěvníkům se nabízí za dobrého počasí nádherný výhled prakticky na celou Šumavu a Bavorský les. „ Zelená střecha Evropy“ je zde jako na dlani. A nejen to, při dobré viditelnosti můžete obdivovat malebnost Pošumaví a České kotliny do vzdálenosti desítek kilometrů a také více než 180 km vzdálené alpské vrcholy. Turistům je přímo u věže k dispozici kryté sezení a malé občerstvení.

 

 

Místo Hauswaldské kaple nedaleko Srní je opět přístupné i pro postižené občany přicházející, či přijíždějící na invalidním vozíku s vírou v uzdravení, tak aby byl dovršen onen zázrak, ke kterému sem v minulosti přicházeli lidé.

Tyto vymoženosti dnešní moderní doby na Šumavě v minulosti nebyly. Lidé měli také jiný přístup k životu, věřili v sílu přírody, vážili si jí, byli před ní pokorní, báli se přírodních živlů, ctili božích přikázání a pokud se neprohřešili proti nim věřili, že jim bude nějakým zázrakem pomoženo. Proto se nacházelo na Šumavě tolik poutních míst, která byla budována na místech zázraků a pomoci zdánlivě ztracených. Dnes jsou z části tato místa již zapomenuta či opomíjena, málo z nich se udrželo do dnešních časů.
 
V dnešním přetechnizovaném světě, kdy lidé jsou daleko více vzděláni než byli lidé v minulosti, kdy máme dnes dostatek informací, se přesto dostáváme do těžko řešitelných životních situací, kdy hledáme pomoc mimo dosah reálného poznání. Hledáme zázrak. Dnes čerpáme z přírody pomoc či útěchu spíše duševní, jinou než tu, kterou objevovali lidé dříve u kapliček, kdy věřili v zázračná uzdravení, na zázrak. Dnes se opět vracíme k přírodě, jejímu působení na naší duši. Tomu jsme si odvykli, protože lidé mají neustále pocit, že musejí něco pokořovat, vítězit. Byla a je stále zřetelná snaha měnit přírodu, urvat pro sebe víc než má ten druhý. Poroučet větru, dešti.
 
Život lidí dříve žijících na Šumavě s porovnáním s dnešním byl asi o mnoho těžší, ale víra v Boha, víra v lepší budoucnost, pokora, dávala jejich životu jinou dimenzi, pomáhala jim překonávat úskalí života, která byla pro ně někdy těžko řešitelná. Možná dříve bylo více šťastnějších lidí než je dnes.

Kostely, poutní místa, místa kde se udály zázraky, místa zjevení se pro ně stávaly součástí jejich každodenního života. Lidé je vyhledávali, soustřeďovali k nim svoje prosby, přáli si aby byli vyslyšeni, aby k nim pomoc přišla. Jedno takové, opomenuté, bylo nedaleko od Srní. Pro některé čtenáře časopisu Šumava je asi známo, kde se nachází místo Hauswaldské kaple na Srní. Možná již méně bude známa historie týkající se tohoto místa a čtenáře určitě zaujme i to co se zde na letní sezónu připravuje.

Pokusme se proto čtenářům osvětlit, proč se rozhodlo Občanské sdružení Karel Klostermann - spisovatel Šumavy a Správa národního parku Šumava obnovit poutní místo Hauswaldské kaple.

Místo Hauswaldské kaple je opředeno mnoha legendami. Bylo to poutní místo, kam chodili poutníci dokonce až z dnešní Itálie, dokonce z Tyrolska. Co předcházelo tomu, že se toto místo stalo tak známé, že se k Hauswaldské kapli vypravovala procesí, konaly se zde bohoslužby, proč sem lidé přicházeli s vírou v uzdravení.

Jako vždy, když chceme poznat zaniklou šumavskou minulost, pomůže nám spisovatel Karel Klostermann. V jeho povídce z roku 1887 Prázdniny na Šumavě popisuje pouť na Srní. Co čtenáře ještě více myšlenkově posune k místu Hauswaldské kaple bude jistě začátek povídky Červené srdce, kde zjistíme lokalizaci kaplí, dnes již zaniklých, tak jak je spisovatel popisuje: Jda tou cestou přijdeš ke dvěma kapličkám, stojící na levé i pravé straně a zírajícím družka na družku svými vchody.

Je popsáno bezpočet zázraků, které se na tomto místě udály. Pokusme se některé připomenout, byť výčet by byl daleko větší. Ku příkladu:

Dvě selky přišly do těchto míst sekat trávu, když tu se objevil medvěd. Selky se začaly modlit k Panence Marii, aby je zachránila. Medvěd jako by zázrakem zchroml a posléze s bolestným kňučením se odpotácel zpět do lesa. Selky na dík vzdání zakoupily obrázek Panny Marie a pověsily ho na místě jejich záchrany.

Na toto místo přicházeli lidé, kteří špatně viděli nebo oslepli. Po očistě očí v pramenu vody začali opět vidět.

Přicházeli i sedláci a dřevorubci, kteří byli po úrazech chromí. Po modlitbách k Panně Marii odcházeli z tohoto místa již bez pomoci, odkládali berle. Našlo by se mnoho dalších příběhů z tohoto místa, kdy třeba bezbožný sedlák nepohnul s vozem apod.

Aby lidé dokázali svůj vděk tomuto zázračnému místu i možnosti věřit, postavili v roce 1820 onu první kapli a začali se zde sloužit poutní mše. V roce 1860 byla postavena větší kaple, která však měla špatnou pevnost a stabilitu.  Třetí kaple, kterou již známe z fotografií, byla postavena v roce 1902.

V roce 1957 při vznikajícím vojenském prostoru byla tato Hauswaldská kaple podminována, odstřelena a tím navždy vždy zničena. Ještě dnes by se našli účastníci tohoto barbarského činu. Je však třeba sdělit, že zničením kaple se přece víra neztratila. V této souvislosti stojí za zmínku jistě i to, že odsunutí původní obyvatelé zanechali v kapli vše, co jim bylo vzácné a co si nemohli vzít tehdy sebou: podmalby na skle, krucifixy, sošky svatých aj. Jako zázrakem přes silný výbuch se zachránila soška Panny Marie Lurdské, která je dodnes jako relikvie uchovaná v srnském kostele.

Je jistě na místě se zeptat, proč se právě zde, událo tolik zázraků a proč zasvěcení k Panence Marii Lurdské?

Jistě stojí za citaci několik řádek z knihy Červené srdce, která byla opětovně vydaná díky nakladatelství Radovana Rebstoka v Sušici v letošním roce u příležitosti obnovy místa Hauswaldské kaple. Jedna z kapliček je již velice vetchá, vchod do ní neustále otevřen, a podíváš-li se do vnitřku, spatříš tam prapodivnou směsici různých předmětů obětovaných divotvorné Panně, rozvěšených bez ladu a skladu po zdech. Pokrývají i oltáříček snesené tam na znamení díků za zázračná uzdravení, za pomoc v nouzi, za splnění tužeb: obrazy i obrázky, křížky, růžence, sošky, výrobky ze dřeva i vosku, představující všechny možné údy a části těla.

Jistě těchto několik řádků vypoví čtenáři více než celý příběh. Proč se nepokusit vrátit tomuto místu vážnost, která se k Hauswaldské kapli váže? Proč si nepřipomenout sílu a historii tohoto tajemného místa? Proč se nepokusit zformovat a otevřít tématicky i lokálně blízkou zážitkovou pěší trasu, kde bude již jen a jen na návštěvníkovi, aby pochopil o čem je málo dotknutá, člověkem nenarušená šumavská příroda. Ještě jeden citát od Karla Klostermanna, který nelibě nesl devastaci šumavské divočiny, vázající se k tomuto místu:
Věčný stín a velebný klid pod starými smrky a jedlemi a buky, které stály jako živá zeď.
 

---

 

, které bylo založeno v roce 1998, má za sebou několik zdařilých akcí. Například vydání knih, expozici na Březníku, odhalení památníku spisovateli na Srní a ve Svatém Oswaldu, oprava hrobu spisovateli v Plzni, pamětní pokoj ve Štěkni a řadu dalších akcí. Proto na schůzi občanského sdružení v roce 2005 byla iniciována aktivita na rehabilitaci prostoru Hauswaldské kaple ve spolupráci SNPŠ. Byl vypracován návrh a projekt skupinou dvou výtvarníků a jednoho architekta. Autoři předložili několik možností řešení, než se nakonec našla ta nejlepší a nejčistější varianta.

V čem vlastně spočívá řešení revitalizace místa Hauswaldské kaple? V jednoduchosti.

Na vyznačené cestě budou zvýrazněny půdorysy původních staveb - kaplí. K nim bude do volného prostoru přivedena voda z pramene, ona zázračná voda, která zde hraje hlavní roli a to v ručně tesaných vantrokách, které budou uloženy na 59 bludných kamenech, představujících korálky na růženci.

Voda bude slyšet, vidět, cítit, bude možno se s ní omýt, věřit tak jako v Lurdách, že pomůže těm, kteří pomoc potřebují. Voda bude dopadat na poslední kámen - skleněný blok s otiskem spojených dlaní člověka, který vytvoří známá sklářka Vladimíra Tesařová z Dobré Vody, autorka skleněného oltáře a Křížové cesty.

Na projektu se výtvarně podílí dnes již světoznámý klatovský sochař Václav Fiala a výtvarně, architektonicky a stavebně technicky Karel Janda ze Sušice. Na rubu u skleněného monolitu bude český, německý, anglický a latinský citát z Bible svaté, Zjevení 22, verš 17 "Kdo žízní, ať přistoupí, kdo touží, ať zadarmo nabere vody života".

Tímto vkladem by rádo Občanské sdružení Karel Klostermann - spisovatel Šumavy spolu se SNPŠ přispělo k obnově toho, co v minulosti lidé v dobré víře vybudovali, aby jim toto místo pomáhalo snášet těžký život na Šumavě. Sloužilo jim k víře a bylo následně brutálně zničeno. Snad to bude výzva pro generace příští, aby se nic podobného, jako je vzájemná nenávist, vyhánění se, ničení památek, již nikdy neopakovalo. 
 
Místo Hauswaldské kaple bude přístupné i pro postižené občany přicházející, či přijíždějící na invalidním vozíku s vírou v uzdravení, tak aby byl dovršen onen zázrak, ke kterému sem v minulosti přicházeli lidé. Snad to bude vklad pro lidi věřící v zázrak i do budoucnosti.

Slavnostní otevření se uskutečnilo v den srnské poutě 12. srpna 2006.

 

 

***

 

 

 

Restaurace s bowlingem U Horejšů

Také letos je díky dalšímu zvelebování hospůdky otevřena až do června restaurace v prostorách bowlingu. Pochutnat si můžete nejen na pizze, ale také na hotovkách či sladkých dobrotách.

Nové prostory U Horejšů umožňují příjemně strávený čas všem, kteří nechtějí jen tak posedávat nad lahví dobrého piva. Díky velkému prostoru nabízí zábavu i početnějším skupinám zájemců. A jaké že aktivity si můžete u nás užít? Jedná se zejména o:

• bowling – disponujeme dvěma profesionálními bowlingovými drahami, které přímo vyzývají k dovolenkovému napínavému turnaji
• kulečník – dva kulečníkové stoly a parta vašich známých = předzvěst kvalitní a nekončící zábavy
• fotbálek, air hokej, boxer – prima legrace, která se neomrzí hráči žádného věku – ať už vezmete své ratolesti nebo kamarády, váš večer bude bez chybičky
• šipky – jednoznačná trefa pro soutěživé typy

Nezepomněli jsme ani na Vaše ratolesti, kterým je v prostorách sport baru k dispozici zbrusu nový velký dětský koutek, jaký byste v širokém okolí jen těžko hledali!

To a mnoho dalšího na vás čeká v jedinečném Areálu U Horejšů, tak už na nic nečekejte a vydejte se za námi na Zadov!

Kontakt: (rezervace bowlingu)

mobil: +420 608 606 887

Nová otevírací doba:

Pondělí - středa: zavřeno

Čtvrtek - sobota: 12:00 - 24:00

Neděle: 12:00 - 18:00

ADRESA:

U Horejšů
Zadov 19
384 73 Stachy

 

***

 

Jezerní slať

Jedná se o známý mokřad v horském sedle mezi Kvidou a Horskou Kvildou, název má podle malého a dnes již rašeliníky zarostlého jezírka. Rezervací byla slať vyhlášena v roce 1933, v roce 1969 pak byla rezervace rozšířena na 109 ha.

V místě najdeme i dvoupatrovou vyhlídkovou věž, odkud je pěkný pohled do rašeliniště. Od rozhledny se můžete vydat dále po dřevěném chodníku asi ještě 400 metrů a nahlédnout do rezervace.

Slať odvodňuje Hamerský potok do Vydry a Kvildský potok do Teplé Vltavy. Pravá část je uměle odvodněná a zčásti odtěžená, těžba zde byla ukončena v roce 1933 vyhlášením rezervace. Hloubka rašeliny je 2,5 m; nejvyšší mocnost pak 7,5 m.

Jak se dostat k vyhlídkové věži:

Autem - asi 200 metrů z parkoviště při silnici mezi Kvildou a Horskou Kvildou

Na kole a pěšky: z Kvildy po silnici směr Horská Kvilda 2,5km. 

VSTUPNÉ - ZDARMA

***

KVILDA  - Naučná stezka Povydří : Antýgl - Čeňkova pila

7,5 km , Antýgl - Čeňkova pila, po červené turistické značce, pouze pro pěší.

Naučná stezka Povydří je jedno z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších míst Šumavy. Cesta klesá od Antýglu k Čeňkově pile (nebo obráceně) a vede nádherným kaňonem řeky Vydry, která je proslulá svým kamenitým korytem. Cestou lze vidět viklany, obří hrnce a kamenné moře.

Při cestě z Antýglu dorazíme po 2km k rozcestí se žlutou turistickou značkou, a můstek přes Vydru. Na druhé straně řeky jsou patrné zbytky po teprve nedávno zbořené Hálkově chatě - jediné české turistické chatě v Povydří před rokem 1938. Žlutá pak pokračuje překrásnou cestou přes Hrádky (nádherná lidová architekturta) do Srní.

My ale pokračujeme po červené. Za další kilometr, tedy přibližně v polovině naučné stezky dorazíme k Turnerově chatě, kde je možné občerstvení a ubytování.

Pokračujeme dále a po úbočí kaňonu shlédneme kamenné moře - rozsáhlé suťoviště vzniklé mrazovým zvětráváním skal a následným sesouváním bloků do údolí.

Naučná stezka končí/začíná u elektrárny v Čeňkově pile.

Jak se tam dostaneme:

Autem : parkoviště Antýgl či Čeňkova pila

Pěšky např.: :
z Modravy po červené na Antýgl  - 5km
z Rejštejna po červené na Čeňkovu pilu - 5,5 km
ze Srní po žluté přes Hránky k bývalé Hálkově chatě - 4 km

***

 

 

Rozhledna Na Sedle u Albrechtic je navržena jako dřevěná příhradová konstrukce, jejíž tvar tvoří půdorysně sedmiúhelník s poloměrem opsané kružnice 3.9m v nejnižším podlaží. V jednotlivých podlažích osmipodlažního objektu se pak poloměr opsané kružnice zmenšuje. Výška rozhledny je 27,75m. Hlavní nosnou kostru tvoří vertikální vazníky, svázané po patrech vazníky horizontálními. Funkci zavětrování rozhledny plní zavětrovací ztužidla, která jsou vedena při horním a spodním pasu vertikálního vazníku. Pomocnou nosnou funkci bude plnit systém vnitřního ztužení ve svislé ose rozhledny. Do této konstrukce je včleněno dřevěné schodiště, ochoz v místě 7.NP a střecha. Střecha je ve tvaru broušeného diamantu a její konstrukce je řešena jako dřevěná příhradová konstrukce. Nosná konstrukce je opláštěna zpeřenými prkny. Ve smyslu požadavků PBŘ je konstrukce proti požáru chráněna deskami Promatec-H. Betonové obezděné základové patky jsou kotveny do skalního podloží pomocí skalních kotev. Před zahájením stavby byl pracovníky Západočeského muzea v Plzni proveden archeologický průzkum.

 

 

 

 

Přejít na www stránky: zde odkaz: ROZHLEDNA NA SEDLE

 

 

 

 

Přejít na www stránky: zde odkaz:  HRAD KAŠPERK 

 

Hrad Kašperk (Karlsberg)

Hrad Kašperk nechal v roce 1356 vybudovat český král a římský císař Karel IV. Výstavbu trvající pouze 5 let měl pod dohledem Vít zvaný Hedvábný a za realizaci prý odpovídal Michal Parléř. Pod jejich vedením vyrostl na podlouhlém severozápadním výběžku hory Ždánova rozsáhlý hradní areál, zajišťující hned tři funkce. Jednak to byl dozor nad zlatonosným revírem, dále obrana hranice se sousedním Bavorskem a posledním úkolem se stalo zajištění bezpečnosti provozu na nově zbudované obchodní cestě, nazvané Zlatá stezka.

Přestože byl Kašperk hradem královským, Karel IV. zde nepobýval a hrad i s panstvím pronajímal tzv. zástavním držitelům za určitý peněžní obnos. Prvním držitelem hradu byl pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Mezi další významné rody patří např. rod Zmrzlíků ze Svojšína, Šternberkové, Švamberkové nebo jeden z posledních držitelů slezský rytíř Jiří z Lokšan.

V době 16. století začal postupně význam Kašperku upadat a definitivním bylo rozhodnutí císaře Rudolfa II. rozprodat kašperské panství. Roku 1616 hrad odkoupilo město Kašperské Hory již jako zpustlý.

Nový zájem o tuto romantickou zříceninu nastal až kolem poloviny 19. století a Kašperk začal opět nabírat na své síle. Hrad procházel četnými rekonstrukcemi, které mu daly dnešní podobu a vytvořily tak i možnost zpřístupnit tento středověký hrad široké veřejnosti.

Na protějším kopci, cca 400 m od hradu, je ještě dnes vidět zřícenina Pustého hrádku. Tato pevnůstka byla součástí fortifikačního systému Kašperku postavená zřejmě Zdeňkem ze Šternberka v 2. polovině 15. století. Dnes už hrádek slouží pouze jako místo, ze kterého je okouzlující výhled jak na šumavské kopce, tak na samotný hrad Kašperk.

Současnost

Dnes je hrad Kašperk otevřený veřejnosti přes celou hlavní sezonu, v zimně pak o vánočních svátcích od 28.12. do 1.1. probíhají zimní prohlídky hradu s doprovodným programem. Kašperk nabízí dva prohlídkové okruhy, zakončené vyhlídkou do kraje z jedné z hradních věží. Hrad Kašperk také nabízí speciální dětské interaktivní prohlídky.

Hrad každoročně doplňuje program řadou zajímavých akcí, jako jsou divadelní představení, šermířská vystoupení, noční a zimní prohlídky nebo řemeslné ukázky šumavských originálních produktů. Pobyt na hradním nádvoří je zpestřen např. možností střelby z luku či kuše.

***